Stejně neujdeš
Tisící noc na odřeném kanapi
tisící noc na zeleném plyši
být nebo nebýt, tak tímhle se netrápím
vím, že se vzdaluješ, sotva tě slyším
Tolik síly
tolik lásky a tolik sil
kolik stop
myslíš, zachová se v místech,
kde ses' zastavil
Policajt, politik a poslední mohykán
ve světlé knihovně z lepených latí
uprostřed rodiny nakonec zbydeš sám
ještě se vzdaluješ a kdy se ztratíš?
Zkusil bys otisknput obličej do sněhu
podívej, anonymní negativ
a padneš-li zítra zasažen v běhu
co nebude na břehu tak, jako bylo dřív
Tolik síly
tolik lásky a tolik sil
kolik stop
myslíš, zachová se v místech,
kde ses' zastavil
Můžeš vlát
jestli chceš
bezmála tisíc kroků nad zemí
a ještě výš
jestli chceš
stejně neujdeš.
Berlin
Dotkni se konečky prstů kamenného mostu
polib mě na ústa a potom jdi
není mi dávno patnáct, nahoru nedosáhnu
nevěřím z nedůvěry a víc už nevyrostu
A němá mlčenlivost, až si mě omotá
z neněry věru víra a na obzoru samota
v prázdné se rozléhá hrudi hlas neznámého člověka
jak v tunelu na Fridrichsrasse, tohle jsem nečekal
Nahoře je tak hezky a dolů nemusíš
po Kurfürstu vítr honí večerník na kusy
jde z tebe trochu strach a příští léto budeš stará
jsi téměř na dosah, jsi jako Berlin zjara
Sestry
Stékají kapičky rosy
na líce tvých sester
ráno si samy podají ruce
smíří se, netřeba posil
První je černá a pod šátkem nosí
splentené vlasy do pevného uzle
zvečera slýchá tympány z lesů
myslím, že stárne - řekl jí kdosi
Až mělká řeka, co se údolím vine
se vylije z břehů a zanechá v hlíně
ledová jezírka v kolejích vozů
odhrne záclonu, vyhlédne z okna
a znovu ruce spočinou v klíně
Druhá je stobarvá s rudými květy
z hrdla čpí naděje a jistě tabák
obojí křičí a nezmlkne s léty
a nikdy neklesne na konci věty
I ten nejtenčí potok dospěje do moří
postel se pronese pod dvěma těly
peřině z života vylétnou slípky
tak tančit v ohni, jestli se rozhoří
Stobarvé šaty svlékne jí večer
ulehne klidně ošklivá v spánku
ohnivé ruce přimrznou k tělu
a první rozpustí, až přijde večer
bezbarvé kadeře a potom v kleče
polyká saracénske meče
Do You Still Make War?
I saw a regiment of soldiers shuffling and stumbling,
Holding each other´s hand for guidance,
Falling into the ditches, falling on the plain road,
Under orders to garrison the empty city
The furious light of what killed the city had killed their
eyes
At three hundred miles´ distance. Oh faithful ones
Do you still make war?
Cremation
It nearly cancels my fear of death, my dearest said,
When I think of cremation. To rot in the earth
Is a loathsome end, but to roar up in flame-besides, I
am used to it,
I have flamed with love or fury so often in my life,
No wonder my body is tired, no wonder is dying.
We had great joy of my body. Scatter the ashes.
Ruce
Je bílé ráno, jak kámen tíží v plicích
na Bílé hoře sníh
překrásně spíš a ve vojenské nemocnici
pár kroků odtud
vezou slepcům meltu k snídani
Co mám v rukou? co máš v rukou?
A až se budou příští týden
v saudské poušti vraždit lidé
tvé ruce budou vzhůru vztaženy
a pak mě obejmou a co jim taky zbyde
budem´ se milovat podle lůžka na zemi
Co mám v rukou? co máš v rukou?
Mé ruce bezmocné jak onuce
bez vlády visí k zemi
co v nich mám?
a deset tisíc rukou
před tváří v hrůze překřížených
Až se tvé ruce protnou s mými
na bledých kosočtvercích koberce
možná už v centru
budou snědé stíny
střílet ze zálohy bezvěrce
co mám v rukou? co máš v rukou?
Tvé něžné ruce v spánku
dlaň doširoka otevřená
co v ní máš?
a tisíc jiných tiskne zbraň
znáš větší bolest v rukou
nežli je bezmocnost?
Hry na hraně šílenství
Krkavci a vrány
tři světové strany
a naposledy sever
to jediné mi neber
O nic víc, nežli ledová tříšť
nejsem nic, než dým na ranách spálenišť
o vlastní rozum, tedy o ten mám strach
přežije, kdo nic neví
hry na hraně šílenství
Smálo se děťátko na státní silnici
stavělo ze zrnek písečné hrady
oč jsem já silnější a oč méně na ráně
nevolá za matkou, já jsem tady
Ulpěl mi na botách
prach z cesty při lese
a pak, že nemám strach
vést život bez matky
hry na hraně šílenství
které někdo odnese
maminko, bratříčku, veďte mě zpátky
Maminko, bratříčku
držte mě na zami
a kovejte k této mocnými pouty
že nejsem bez ducha
docela šílený
že naleznu cestu
unikám, zdá se mi
Jak voda zpod rukou
jak voda mezi prsty
mi uniká život
a odvaha být na zemi
Maminko, bratříčku
na státní silnici
že nejsem uprostřed
že nejsem ztracený
O nic víc, nežli ledová tříšť
nejsem nic, než dým na ranách spálenišť
o vlastní rozum, tedy o ten mám strach
přežije, kdo nic neví
hry na hraně šílenství
Bubny a píšťaly
Co slyším, jsou bubny a píšťaly
co vidím, vidíte také vy
kdo mlčí, navždy zůstane umlčen
kdo křičí a hrozí, toho se varuji
co slyším, jsou bubny a píšťaly
Z jedné strany rudá
z druhé je hnědá
z jedné strany vůle
a z druhé nevolnost
Z jedné strany moc
a z druhé bezmocnost
z jedné strany vůbec nic
a z druhé víc než dost
Z jedné strany pravá
a z druhé je levá
z jedné strany nic
a z druhé mlčení
Z jedné strany bomba
v odpadkové koši
a z druhé strany bomba
v odpadkové koši
Z jedné strany černá špína
na límci khaki košil
a z druhé disciplína
a super ostří hoši
Co slyším, jsou bubny a píšťaly
co vidím, vidíte také vy
kdo mlčí, navždy zůstane umlčen
kdo křičí a hrozí, toho se varuji
co slyším, jsou bubny a píšťaly
Proč to všechno?
Podél cihlových zdí
podél osobních ghett
podél rodinných ghett
podél všech těch let
nemám v rukou nic
jsou prázdné
v očích sůl
a a na rtech nenávist
chceš-li nemusíš jíst
za dveřmi drží vartu vlastní stín
po koupeli v Podolí
tělo podřené od námořních min
všudypřítomný strach
cizí chlap v mých vlastních kalhotách
Proto tak slyším na pár slov,
už nikdy neudržím pláč
proč to všechno?
proto tak slyším na pár slov,
člověk vydrží dost
proč to všechno?
bolest a stesk přemohou zlost,
kolik let, tolik tisíc jmen
proč to všechno?
ve vlastním lůžku cizí věc,
proto tak slyším na pár slov
Podél cihlových zdí
podél osobních ghett
podél rodinných ghett
podél všech těch let
nemám v rukou nic
zbývá říct
nikdy nezapomenu
Podél mramorových bust
železná pěst a třídní nenávist
proč to všechno?
prolistuj knížky z dětských let,
rudá svatořečená zeď
proč to všechno?
Proto tak slyším na pár slov,
už nikdy neudržím pláč
proč to všechno?
proto tak slyším na pár slov,
člověk vydrží dost
proč to všechno?
bolest a stesk přemohou zlost,
kolik let, tolik tisíc jmen
proč to všechno?
ve vlastním lůžku cizí věc,
proto tak slyším na pár slov
Ona a syn
Zůstanu stát a z barevných hlín
na plátno pozdního dne naskicuji
ona a syn
Na čele stín
a na jazyku kyselo ze lží je pryč
já vím, co vím
ona a syn
A potom já krucinál,
bez dechu zírám na sixtínský motiv
napolo z písma
a napůl z komiksu v dámském žurnálu
Ty víš snad, co smím?
jen tuším, co chci
prosím, rozumíš mi?
ona a syn
Lesklá je noc
a bílá tichá rána
až na dně odpoledne
strašně se chce pít
Z nášlapných min
značím si cestu zpátky
beztak netrefím
ona a syn
Až se ti sníh
promění v nic v dlaních
tak neboj se nic
všechno jede pryč
Z jakých asi hlín
namíchá na břehu
ona a syn
konec příběhu
